Náš příběh

Dnes už jsem tou ženou, kterou jsem bývala dříve, ne tím zlomeným stínem sebe samé, ženou která kdysi žila ve strachu a zoufalství.

Teď jsem jiná – silnější, klidnější, sebevědomější a hlavně svobodná.

Meditace mě naučili vnímat přítomný okamžik. Přestat žít v minulosti plné bolesti a nebát se budoucnosti. Terapie mě naučila jednu důležitou věc – nemusím být dokonalá. Teď vím, že moje pocity jsou v pořádku, že mám právo být smutná, naštvaná, šťastná i zranitelná. Mám se ráda takovou, jaká jsem a už umím říkat „NE“ a nastavit si hranice. Nikomu už nedovolím mě zničit a chovat se ke mně špatně.

Poprvé po dlouhé době mám svůj život ve vlastních rukou. Rozhoduji se, co chci a co nechci. Nikdo už mě neovládá a nikdo mě nemanipuluje a je to skvělý pocit. Neříkám, že všechny rány zmizely. Jsou tam jizvy, které mi připomínají, čím jsem si prošla, ale dnes už se na ně dívám jinak – ne jako na známky slabosti, ale jako důkaz, že jsem silnější než kdy dříve. Teď jdu dál a neotáčím se zpět, protože minulost nezměníme. Když jsi svobodná, jsi šťastná, a to přeji všem zažít.

 Můj Příběh:
Chci Vám vyprávět můj příběh, co mě přimělo změnit svůj život, a také, že bych své zkušenosti mohla předat jiným ženám a pomoci jim na jejich životní cestě za lepším já.

Prošla jsem si mnoha těžkými obdobími a ty mě udělaly silnější než dříve. Naučila jsem se milovat a oceňovat a vím, že k tomu nepotřebuji nikoho jiného, když se na sebe podívám ted´, jsem na sebe pyšná. Ušla se velmi dlouhou cestu a našla opět samu sebe.

Když mi bylo 22 let seznámila jsem se u nás na chalupě o rok mladším chlapcem. Byli jsme oba mladí a nezkušení. Zaujal mě svým vzhledem a plachostí. Byl velmi stydlivý, ale charismatický. První jeho zvláštní chování, sklony k alkoholu a žárlivost jsem přisuzovala mladické nerozvážnosti. Náš vztah byl na dálku a my se viděli pouze o víkendu. Byla jsem zamilovaná a neviděla varovné signály. Myslela jsem, že až dospěje změní se.

Po roce našeho vztahu se přistěhoval za mnou do Prahy a našel si zde práci. Rok na to jsme se rozhodly vzít a založit rodinu. Narodila se nám první dcera. Již v době těhotenství jsem zažívala peklo, když se napil, choval se hrubě a urážel mě. Používal různé manipulace a přesvědčoval mě, že jsem neschopná, k ničemu, a že bez něj bych nepřežila. Musel vědět o každém mém kroku, kam jdu, co dělám, s kým jsem, kdy přijdu. Dělal mi doma přepadovky, co kdybych tam někoho měla. Kontroloval mi telefon, jestli si s někým nepíšu, stále mi telefonoval, aby měl přehled. Když jsem odmítala intimnosti, byly to hodiny výčitek a žárlivých scén. Neakceptoval třeba, že mohu být unavená, protože jsme měli v té době už dvě dcery a pracovala jsem, bylo to celkem náročné období. Byla jsem z toho unavená a psychicky vyčerpaná. Nemohla jsem spát a jíst, jen jsem kouřila cigarety, protože ty jediné mě uklidňovaly. Styděla jsem se o tom mluvit s lidmi kolem mě a jen tiše trpěla. Stále jsem slyšela jak všichni okolo mě jsou špatní a povedlo se mu i mě odtrhnou od přátel a rodiny. Byla jsem stále v napětí, co zase přijde. Měla jsem pocit, že už nemám sílu jít dál. Začala jsem mít panické ataky a pocity úzkosti, i když nebyl na blízku. Pomalu jsem si připadala jako blázen. Nejhorší a poslední tečka byla, když mě napadl i fyzicky.

Zlom nastal, když jsem seděla v koupelně na podlaze, hlava se mi točila a v hrudi cítila tlak, který se už nedal snést. Přemýšlela jsem, jestli je jednodušší odejít – utéct někam daleko, skončit na psychiatrii nebo prostě přestat existovat. Když jsem se podívala do zrcadla nepoznávala jsem se. Byla jsem unavená, pohublá, utrápená, prázdný pohled. Tohle nejsem já. Tohle je někdo, koho zničil. Řekla jsem si dost a sebrala poslední zbytky síly, uvědomila jsem si, že z tohoto pekla musím pryč, a že on mě nezlomí.

Když člověk odejde z toxického vztahu, čeká ho další těžká fáze, a to najít znovu samu sebe. Po letech manipulace a psychického teroru to není jednoduché, ale je to možné.

Začátek uzdravování znamená pomalu si připomínat, co nás kdysi dělalo šťastné. Všechno to postupně objevujeme znovu.

Nejlepší je terapie a uvědomit si, že to, co se stalo není naše vina. Pokud cítíte zmatek, smutek a hněv je to naprosto v pořádku. Mě osobně pomohly meditace, konstelace, terapie a ustavičná práce na sobě. Po tom, čím jsem si sama prošla, vám mohu podat pomocnou ruku a pomoci Vám se uzdravit z toxického vztahu.

S láskou v srdci Vaše Evča